Chovatelská stanice Gránická smečka

Pokaždé nás moc potěší, když přijde nějaké zpráva od majitelů našich štěňat. O tom, jak se jejich čtyřnohému miláčkovi daří, čím ho potěšil nebo co provedl za kulíšárnu. Tentokrát si nás vzpomněli v Ostravě a od Áji přišel krásný ilustrovaný dopis....

Ahoj mámo Bailo…

Dlouho jsem o sobě nic neposlala . Budu se Vám snažit to vynahradit. Jako všem mým sestřičkám a bráškovi, jsou mi už 2 roky a 8 měsíců. Moje dvounohá smečka páneček a panička a Danda a David a jeden minipes Jeremi, děda a dvě babičky jsou moc prima. Na paničku všichni volají „mamí“ - tak je to asi i moje máma…, myje mě, češe mě, mazlí mě, pitný režim mi zajišťuje a papání chystá, nosí mi mlsky, hraje si se mnou i blbosti vymýšlí, dobrou noc mi dává, s pusou na čumák mě probouzí a loučí se do práce, bolístky mi fouká a léčí, když se staly, klíšťáky vytahuje a proklíná je a když se na mě páneček zazlobí, schovávám se za ní… Páneček je taky moc prima a bezva. S ním si užiju bžundu na procházkách, běháme v lese do kopce, z kopce do houští, semo-tamo bafnem na srnky, proženeme kočku, hledáme se v kukuřici, taky mě mazlí a tulííí, vydrží moje přetahování o hračky, protože mámu v přetahování semelu hned. Moc se ji nesmím zakousávat do rukávu u bundy jako pánečkovi, když tak jenom někdy a já to tak miluju. Tuhle jsem si myslela, že to máma vydrží a měla z toho modřinky, ale nezlobila se…. .

Jenom mě občas zlobí pidipes Jeremi. Je tak malý, ale jak si dovoluje, jako nějaká doga. Chvílemi by mě láskou snědl a jindy zase naopak, vyskakuje si na mě, štěká na mě, nechce mě pustit do domu, ani za mámou do kuchyně, občas si dovolí i kousnout „MĚ“!,ale má štěstí, že jsem trpělivá a kliďas. Jiný pes by z něj už nadělal sekanou a při velké šikovnosti i klobásy nebo taky mastný flek. Ale když je toho moc, tak zařvu BUF-BUF, vycením tesák a je srovnaný hned.... pokračování původního dopisu od Áji ZDE